Hory, ta zoufalá gesta země k dosažení nedosažitelného

Září 2007

A Perfect Circle- Imagine

17. září 2007 v 18:58 | Hana Svobodová

osel a studna

15. září 2007 v 0:10 | Hana Svobodová
Jednoho dne starý osel spadl do studny.
Chudák zvíře brečelo a brečelo po několik hodin a farmář se snažil vymyslet, co dělat.
Nakonec si uvědomil,že to zvíře je staré a že tu starou studnu už nepotřebuje.
Nemělo tedy cenu se snažit to zvíře zachránit.

Tak požádal pár sousedů, aby mu pomohli.
Každý popadl lopatu a začal házet půdu a písek do studny.
Napřed si osel uvědomil co se děje a začal hlasitě brečet.
Pak všechny překvapil, protože se utišil.

Ještě tam hodili pár lopat plných půdy a pak se farmář podíval.
Tam viděl něco neuvěřitelného.
Jak lopata půdy padla na osla, on to otřásl a pak na to šlápl, aby se dostal výše.
A čím více farmáři na osla házeli hlínu, tím více ji otřásl a výše vyšlápnul.
A nakonec osel byl tak vysoko ze studny, že jen vykročil na pastvu a odběhl.

Život na tebe bude házet špínu, různé druhy špíny.
Umění je to otřást a šlápnout výše.
Každá naše potíž je schůdek, po kterém se dá jít nahoru.
My můžeme tak vylézt z těch nejhlubších studen.
Jenom nesmíme přestat, nesmíme se vzdát.
Otřesme tu špínu a vylezme krok nahoru.

Osel se později vrátil a kousnul farmáře, který ho chtěl pohřbít, do zadnice.
To kousnutí se podebralo a farmář umřel v bolestích z té infekce.
Co nás dnešní lekce naučila?
Když uděláme něco špatného a pak se to snažíme pohřbít,
vždycky se to vrátí a dá nám to do čumáku nebo do druhého konce.

Píseň o nejbližší vině

14. září 2007 v 3:01 | Jan Skácel
Píseň o nejbližší vině
Jan Skácel

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál


A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál
"hezká to báseň, co myslíte?"

Divadlo Navenek

13. září 2007 v 22:20 | Hana Svobodová
Zkoušky Divadla Navenek jsou opět v plném proudu. Po dlouhých letních prázdninách jsme začali opět zkoušet a já, přestože jsem na posledních dvou zkouškách nebyla, což mě moc mrzí(zasáhly do toho jisté zdravotní problémy), se moc těším na premiéru, která by měla být již v prosinci a zaroveň Vás tímto zvu na tuto hru "případ Grendwal" do KZ Orfeum. :o)

Bubák

13. září 2007 v 18:53 | Simsonovi

Buď můj přítel

13. září 2007 v 17:29 | Albert Cramus
Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu.
Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést.
Kráčej vedle mě a buď můj přítel.
Albert Camus

ANKETKA

13. září 2007 v 17:24 | Hana Svobodová
TAK KDOPAK TADY ZLOBIL?

zajímavý experiment

13. září 2007 v 17:21 | ...
V Americe proběhl nedávno zajímavý experiment.
Děti odpovídaly na různé záludné otázky ze světa dospělých a jednou z nich byla i jedna docela nevinná: "Co je to láska?"
Pár zajímavějších odpovědí vám předkládáme k posouzení a také k zamyšlení:
Co myslíte, jak by asi odpověděli vaši malí?
Když dostala moje babička artritidu, nemohla se ohnout a namalovat si nehty na nohách. A tak jí je potom pořád maloval děda, i když později taky dostal artritidu. (Rebeca, 8 let)
Když vás někdo miluje, vyslovuje vaše jméno jiným způsobem. Ví, že vaše jméno je v jeho puse v bezpečí. (Billy, 4 roky)
Láska je, když se dívka navoní voňavkou a chlapec si dá na sebe vodu po holení. Potom jdou spolu ven a navzájem si vonějí. (Carl, 5 let)
Láska je, když se jdeš s někým najíst a dáš mu potom většinu svých hranolek bez toho, aby si chtěl ty jeho. (Chrissy, 6 let)
Láska je, když máma udělá kávu pro tátu a trochu z ní odpije, aby zjistila, jestli je dobrá. (Andy, 7 let)
Láska je, když řekneš chlapci, že máš ráda jeho tričko a on ho potom nosí každý den. (Noelle, 7 let)
Když se mají dva rádi, zůstanou spolu i když je z nich babička a dědeček. Přesto, že se znají tak dobře. (Claire, 5 let)
Láska je, když máma vidí tátu upoceného a smradlavého a i tak si myslí, že je krásnější než Brad Pitt. (Chris, 8 let)
Láska je, když máma vidí tátu nebo mě na záchodě a nemyslí si, že je to hnusný. (Mark, 6 let)

Pohádka o lásce

13. září 2007 v 17:17 | ...
Pohádka o lásce

Bylo nebylo

Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov,
na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění a kromě
ostatních různých pocitů i láska.

Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí.
Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.

Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se :
" bohatství, můžeš mě vzít s sebou ? "
" Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra.
Tady pro tebe není místo ! "

Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem
na přenádherné lodi :
" pýcho, můžeš mě vzít s sebou ? "
" Já tě, lásko, nemůžu vzít " odpověděla pýcha.
" Tady je vše perfektní, mohla by jsi poškodit mou loď. "

Láska se tedy zeptala smutku, který projížděl kolem :
" smutku, prosím, vezmi mě s sebou. "
" Ach lásko, " řekl smutek, " já jsem tak smutný,
že musím zůstat sám. "

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak
spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas :
" pojď lásko, já tě vezmu. " Byl to nějaký stařec,
kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se
zapomněla zeptat na starcovo jméno.
Když přijeli, stařec odešel.

Láska si uvědomila, že mu hodně dluží
a zeptala se vědění :
" vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl ? "
" To byl čas, " odpovědělo vědění.

" Čas ? " zeptala se láska, " proč mi pomohl čas ? "
A vědění odpovědělo :
" protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě. "

srdce mé- Kryštof

13. září 2007 v 17:08 | Hana Svobodová

Moje oblíbená písnička... Massari- Real love

13. září 2007 v 14:15 | Hana Svobodová

Massari-smile for me

13. září 2007 v 14:12 | Hana Svobodová

život

12. září 2007 v 22:59 | Hana Svobodová
Život...
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka.
První se druhého zeptalo:
Věříš v život po porodu?
Určitě. Něco po porodu musí být.
Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné!
Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený, pupeční šňůra je už teď moc krátká.

Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.

Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí.
A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.

No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?

No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.

Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.

No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět.
Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

citátek

12. září 2007 v 22:57 | Hana Svobodová
život je jako divadelní jeviště ,nakterém se musí hrát i když srdce krvácí

hliněné nádoby

12. září 2007 v 22:55 | Hana Svobodová
V Číně měl jeden nosič vody 2 velké hliněné nádoby.
Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku.
V jedné byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody.
Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoku až k domu,měla prasklá nádoba vodu už jen do polovičky.
Dva celé roky to takto šlo, nosič vody nosil do domu každý den jen jednu a půl nádoby vody.
Samozřejmě dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu.
Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze, protože je schopná jen polovičního výkonu.
Po dvou letech soužení oslovila nosiče u potoka:
Stydím se, protože voda teče po celou cestu domů.
A nosič jí odpověděl:
Všimla sis, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé?
To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin.
To ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů.
Dva roky sbírám tyto krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl.
Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla rozzářit můj domov.
Všichni máme své osobité chyby.
Všichni jsme prasklé hliněné nádoby.
Ale tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život tak velmi zajímavým a vzácným.
Jen každého musíme přijmout takového, jaký je a uvidět v něm to dobré.
Přeji krásný den všem prasklým hliněným nádobám - přátelům .

Nic není jak se zdá

12. září 2007 v 22:48 | Hana Svobodová
Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny.
Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty.
Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji.
Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji.
Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové, jakými se zdají být."
Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy.
Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou.
Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách.
Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě.
Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát.
První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal.
Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva.
Proč??
"Věci nejsou takové, jakými se zdají být," odpověděl starší anděl.
Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata.
Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít.
Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu.
Dal jsem mu místo ní krávu.
Věci nejsou takové, jakými se zdají být.
"Většinou neznáme všechny souvislosti.
I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj prospěch.
A to se vyjeví až časem.
Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku.
Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují!
Včerejšek je historie.
Zítřek tajemství.
Dnešek, přítomnost je dar.
Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná!

Albert Einstein řekl

12. září 2007 v 22:45 | Albert Einstein
"jen dvě věci jsou nekonečné - vesmír a lidská hloupost.
Tím prvním si ovšem nejsem tak jist."
Albert Einstein

Naděje a Bezmoc

12. září 2007 v 21:53 | Hana Svobodová

Naděje a bezmoc

Naděje a bezmoc
Proč to tolik bolí??
Nejraději bych tě přetáhla holí,
proč si semnou zahráváš?
Příliš mi tím nepomáháš!
Jsem z tebe zcela na dně
a ty to bereš úplně klidně,
sto let se mi neozýváš,
ani se o mne nijak nezajímáš,
pak napíšeš a jako by nic,
za to bych ti nakopala ric!
A já blbá vždy ti padnu kolem krku,
a ty máš zatraceně dobrou kliku,
jsem kráva protože tě miluji,
a jsou časy kdy toho lituji!
Proč to děláš,nepochopím,
doufám že se nepotopím,
Ignoruj mě,už mi nepiš,
třeba časem zapomenu,co myslíš?
Bude to však dlouhá cesta,
odstěhuj se raděj z města!
Miluji tě,prosím nech těch hrátek,
mé city jsou jen slabounký drátek.
Zlomí se za nedlouho
táhni k čertu,hnusná touho!
Nevím co máš v hlavě,
působí to ale dravě,
možná sám už nevíš co dál dělat,
začínám však z toho bělat.
Měj se krásně,loučím se s tebou hned,
"a nezapomeň napsat opět za sto let!"
...Báseň kterou jsem psala pro jednoho nejmenovaného člověka....je to už moc dávno...