Hory, ta zoufalá gesta země k dosažení nedosažitelného

hliněné nádoby

12. září 2007 v 22:55 | Hana Svobodová
V Číně měl jeden nosič vody 2 velké hliněné nádoby.
Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku.
V jedné byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody.
Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoku až k domu,měla prasklá nádoba vodu už jen do polovičky.
Dva celé roky to takto šlo, nosič vody nosil do domu každý den jen jednu a půl nádoby vody.
Samozřejmě dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu.
Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze, protože je schopná jen polovičního výkonu.
Po dvou letech soužení oslovila nosiče u potoka:
Stydím se, protože voda teče po celou cestu domů.
A nosič jí odpověděl:
Všimla sis, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé?
To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin.
To ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů.
Dva roky sbírám tyto krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl.
Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla rozzářit můj domov.
Všichni máme své osobité chyby.
Všichni jsme prasklé hliněné nádoby.
Ale tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život tak velmi zajímavým a vzácným.
Jen každého musíme přijmout takového, jaký je a uvidět v něm to dobré.
Přeji krásný den všem prasklým hliněným nádobám - přátelům .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama