Hory, ta zoufalá gesta země k dosažení nedosažitelného

Naděje a Bezmoc

12. září 2007 v 21:53 | Hana Svobodová

Naděje a bezmoc

Naděje a bezmoc
Proč to tolik bolí??
Nejraději bych tě přetáhla holí,
proč si semnou zahráváš?
Příliš mi tím nepomáháš!
Jsem z tebe zcela na dně
a ty to bereš úplně klidně,
sto let se mi neozýváš,
ani se o mne nijak nezajímáš,
pak napíšeš a jako by nic,
za to bych ti nakopala ric!
A já blbá vždy ti padnu kolem krku,
a ty máš zatraceně dobrou kliku,
jsem kráva protože tě miluji,
a jsou časy kdy toho lituji!
Proč to děláš,nepochopím,
doufám že se nepotopím,
Ignoruj mě,už mi nepiš,
třeba časem zapomenu,co myslíš?
Bude to však dlouhá cesta,
odstěhuj se raděj z města!
Miluji tě,prosím nech těch hrátek,
mé city jsou jen slabounký drátek.
Zlomí se za nedlouho
táhni k čertu,hnusná touho!
Nevím co máš v hlavě,
působí to ale dravě,
možná sám už nevíš co dál dělat,
začínám však z toho bělat.
Měj se krásně,loučím se s tebou hned,
"a nezapomeň napsat opět za sto let!"
...Báseň kterou jsem psala pro jednoho nejmenovaného člověka....je to už moc dávno...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama