Hory, ta zoufalá gesta země k dosažení nedosažitelného

osel a studna

15. září 2007 v 0:10 | Hana Svobodová
Jednoho dne starý osel spadl do studny.
Chudák zvíře brečelo a brečelo po několik hodin a farmář se snažil vymyslet, co dělat.
Nakonec si uvědomil,že to zvíře je staré a že tu starou studnu už nepotřebuje.
Nemělo tedy cenu se snažit to zvíře zachránit.

Tak požádal pár sousedů, aby mu pomohli.
Každý popadl lopatu a začal házet půdu a písek do studny.
Napřed si osel uvědomil co se děje a začal hlasitě brečet.
Pak všechny překvapil, protože se utišil.

Ještě tam hodili pár lopat plných půdy a pak se farmář podíval.
Tam viděl něco neuvěřitelného.
Jak lopata půdy padla na osla, on to otřásl a pak na to šlápl, aby se dostal výše.
A čím více farmáři na osla házeli hlínu, tím více ji otřásl a výše vyšlápnul.
A nakonec osel byl tak vysoko ze studny, že jen vykročil na pastvu a odběhl.

Život na tebe bude házet špínu, různé druhy špíny.
Umění je to otřást a šlápnout výše.
Každá naše potíž je schůdek, po kterém se dá jít nahoru.
My můžeme tak vylézt z těch nejhlubších studen.
Jenom nesmíme přestat, nesmíme se vzdát.
Otřesme tu špínu a vylezme krok nahoru.

Osel se později vrátil a kousnul farmáře, který ho chtěl pohřbít, do zadnice.
To kousnutí se podebralo a farmář umřel v bolestích z té infekce.
Co nás dnešní lekce naučila?
Když uděláme něco špatného a pak se to snažíme pohřbít,
vždycky se to vrátí a dá nám to do čumáku nebo do druhého konce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama