Hory, ta zoufalá gesta země k dosažení nedosažitelného

Březen 2012

Můj první týden v anglii

6. března 2012 v 2:35 | Hana Svobodová
Tak jsem v cizím domě, docela malém a útulném... vypadajícím ostatně zvenčí stejně jako všechny ostatní domy, plná všemožných, zvláštních, spíš ne zrovna krásných pocitů.
Rozhodla jsem se zkusit si práci v anglii a tak to mám, snažím se to všechno nové vstřebat jak jen to jde. Dlouho jsem na blog nic nepsala, ale po týdnu tady, kdy jsem se konečně na chvilku zastavila, posadila se ke krbu a hodila na sebe deku, jsem si řekla že bych mohla napsat pár řádek...
Skutečnost, že hned další den po příletu nastupuji do práce mně děsila už v čr, ale bylo to horší než jsem myslela... přiletěly jsme ve čtvrtek a v pátek nastoupily. Pátek, sobota a středa je v restauracích v Anglii very Bizy jak oni říkají... takže se s Vámi rozhodně nikdo nebabrá a už vůbec nikdo nemá čas Vám vysvětlovat, co máte a nemáte dělat, kde co je, které jídlo se jak jmenuje a jak máte připravovat dezerty (které se nedělají v kuchyni, ale na baru), většinou se jedná o koláče. Takže to vypadalo asi stylem, nauč se plavat, nemáme na Tebe čas ani náladu... Takže lítáš jako idiot, snažíš se obsluhovat, ale hovno rozumíš. Kolegové na Tebe mluví zřídka a když už, tak jen Polsky, něco málo Slovensky a nebo anglicky... hostům většinou nerozumíš, takže obvyklá věta zní excuse me pleas, wait minute, I call manager :-D. Ale každým dnem si na ten šrumec zvykám o trochu lépe. Angličané jsou většinou velice usměvavý a vstřícní lidé a snaží se pochopit, že jsi cizinec, který se to všechno teprve učí. Většinou se ptají jestli jsem Italka... přijde jim logické, že když dělám v Italské restauraci, že by také měla mít Italské zaměstnance. Pokud se ale nějací pitomci najdou, potom to vcelku stojí za to... jsou tady trochu jiné zvyky a zákony a zákazníci tu mají vždy pravdu. Pokud paní řekne, že měla v jídle vlas, potom má veškeré jídlo a pití zdarma nejen ona, ale i celá její rodina...což si myslím někteří občas zneužívají. Když paní uklouzne na mokré podlaze, kterou zrovna servírka vytírá a dokonce tam má postavenou ceduli "pozor kluzký povrch", tak se okamžitě soudí o několik set liber z danou restaurací a vážně jim to prochází. Tudíž zákony jsem tu tak úplně nepochopila, stejně jako jízdu vlevo a přednosti na křižovatkách.
Co se týče architektury, je dost jednotvárná... všude ty samé cihlové baráčky, jeden jako druhý, velice malinkých rozměrů, stejně tak jako většina silnic.... je to z toho důvodu, že angličané se snaží zachovat co nejvíce přírody a tak svá obydlí a pozemní komunikace příliš neroztahávají a nechávají volnost přírodě. Na ulicích je čisto, například nikde žádné pohozené cigarety. Lidé tady asi moc nekouří, jednak z toho důvodu, že cigarety tu stojí deset liber a pak možná proto, že je tady kouření všude zakázané. Nesmí se kouřit na zastávkách, v kulturních zařízeních, restauracích, ani v těch nejhorších pajzlech.
Potraviny i pití tu mají také úplně jiné... například coca cola v čechách chutná úplně jinak než coca cola v anglii, pečivo mají jen sladké a když chceš slané, tak maximálně toustový chléb a ten také seženeš jen zřídka...pečivo tu zkrátka neletí :-D.
Takže přežívám, učím se všechny ty novoty a smutním po domově.... uvidíme co bude dál :-)